2) Idealismus
= produkt snah po I. svět. válce vysvětlit příčiny konfliktů a dosáhnout udržení míru ve světě
- teoretický vznik po 1. světové válce (prosazováno již za války)
- dnes nazýván také liberalismus (liberálně-ideologická tradice)
= přesvědčení o možnosti trvalého míru a spolupráce v mezinárodních vztazích (= víra v pokrok) a přesvědčení o rozhodujícím významu institucí pro rozvoj této spolupráce
- prosazuje kolektivní bezpečnost (politiku mocenské rovnováhy považuje za nemorální)
- chápe MV v mnoha dimenzích (nejen politicko-bezpečnostní, ale také hosp., etické a kulturní)
- zpochybňuje roli státu jako výlučného aktéra MV + jednoznačné odděl. vnitřní a vnější politiky
- špatné lidské chování není produktem špatnosti člověka samého, ale špatných institucí –> rozhodující význam mají instituce
- politika:
- nutné založit politiku na rozumu a mravnosti
- existuje přirozený soulad zájmů, národní zájem a mezistátní zájem jsou totožné
- společným zájmem států je zájem mezinárodního společenství
- válka:
= mezinárodní problém, který vyžaduje kolektivní, či vzájemné úsilí o eliminaci
- její příčinou nejsou lidé jako takoví, ale vlády států
- státům se nevyplácí
- frekvence mezinárodních konfliktů může být omezena změnou institucionálního uspořádání
- možnost trvalého míru, který se však musí opírat o změnu norem MV
- lidé jsou schopni usilovat o společné cíle a spolupracovat
- představitelé: V. Wilson (14 bodů idealistického přístupu), J. Carter, Norman Angel
- kritika idealismu:
- neodůvodněný optimismus
- přeceňování role domácí politiky (zahr. politika států reaguje na vnější prostřední bez ohledu specifik domácího prostředí)
- přeceňování role vzájemné závislosti států (vysoká intenzita kontaktů zvyšuje nebezp. sporů)
- přeceňování významu ekonomiky
- není aplikovatelný na dějiny, orientuje se na budoucnost
- vývoj mezinárodních organizací a vliv idealismu na jejich utváření:
- Společnost národů a OSN jako prototyp globální organizace
- Valné shromáždění OSN s rovným hlasovacím právem pro všechny státy bez ohledu na jejich mocenské postavení
- odzbrojení ve 20. století:
- Odzbrojovací konference v Haagu
- Ženevské konvence
- kontrola jaderného zbrojení – silné a slabé stránky odzbrojov